Reklama
 
Blog | Jiří Čeček

A co dál?

 Volba našich srdcí nevyšla, Táňa se prezidentkou nestala a upřímně mezi námi, při momentálním stavu naší společnosti ani stát nemohla. Přes jedinečnou šanci historicky první přímé volby téměř 40% voličů touto možností pohrdlo a nebylo ochotno projevit svou vůli.

Ze zbývajících 60% aktivnějších občanů volilo přes 80% kandidáty stranické (Fischera mezi ně počítám též, neboť on je navzdory opačné rétorice kandidátem obou velkých partají). Voliči se zachovali, jako by jim vůbec nevadily všechny ty rozkradené stovky miliard, na kterých se podílely v uplynulých dvaceti letech všechny velké strany. Jako by jim vůbec nevadilo, že právě tzv. renomované strany jsou příčinou  onoho mohutného morálního úpadku, všech tunelářských kauz a vůbec stavu naší společnosti obecně. Skuteční občanští kandidáti, kteří přinášeli minimálně naději na možnou obrodu, zůstali nepovšimnuti stranou jejich zájmu…

 Přesto bylo velice důležité v prvním kole volit srdcem a nenechat se ovlivnit nějakými kalkulacemi a nejistými pravděpodobnostmi. Při závěrečné rekapitulaci, kolik občanů v této zemi již duchovně dorostlo k potřebné změně naší společnosti, můžeme naštěstí kalkulovat s podstatně vyšším číslem, než je oněch cca 166 000 hlasů pro Táňu. Těžko odhadovat, ale není vůbec vyloučeno, že lze počítat s poměrně vysokým počtem těch, kteří by byli také pro Táňu, Zuzanu Roithovou nebo možná i pro Franze, ale vystrašeni možným duelem Zeman – Fischer volili raději Schwarzenberga. Přidáme-li tedy k hlasům Táni ještě hlasy Franze (je to také občanský kandidát) a minimálně část hlasů Zuzany Roithové, plus blíže nedefinovaný počet na poslední chvíli zviklaných voličů, může se počet občanů, kteří touží po skutečné změně, již blížit milionu, což není zase až tak málo.

Reklama

 Nyní je situace taková, jaká je, a nejít volit je opět ta nejhorší možnost. Vzpomeňme jen, jak znechucení a pocit, že není koho volit, vedly na podzim při krajských volbách ve většině krajů k fenomenálnímu úspěchu komunistů. Pokud se všichni, kteří jsou přesvědčeni, že oba kandidáti jsou stejně špatní, nezúčastní z tohoto důvodu druhého kola, pak není těžké odhadnout, že vítězem se stane Miloš Zeman (má stabilní voličskou základnu a podpoří ho komunisté.) Vězme, že nikdy nejsou dva lidé stejně „špatní“, či „dobří“. Jeden bude vždy nad tím druhým. Myslím, že nyní nejde už vůbec o volbu „menšího zla“, nýbrž o zabránění jednoznačně většímu zlu. Miloš Zeman se svojí katastrofální politickou stopou v popřevratové republice, svými úzkými vazbami na Rusko a přímým napojením na české podsvětí takové jednoznačně větší zlo představuje. Stačí mimo jiné připomenout výrok největšího narcise České republiky z podzimu loňského roku, že jediným akceptovatelným kandidátem pro něho je právě Miloš Zeman. Nyní to po kauze „amnestie“ už samozřejmě veřejně netvrdí (byl by to polibek smrti). Zeman hraje naopak navenek hru o „zločinné amnestii“ pro naivní občany, kteří se cítí osloveni jeho lidovostí, bodrostí, vtipem a řečmi o sociálním cítění. Někde jsem četl úvahu o tom, že stane-li se Zeman prezidentem, pak po pádu této vlády (což začíná být čím dál více pravděpodobné) pověří právě Klause sestavením vlády nové. Přestává mi to připadat nemožné…

 Zvažte tedy prosím své postoje a jednejte v souladu se svým svědomím. Nakonec i možnost, že se stane prezidentem Miloš Zeman, v sobě skrývá ohromný potenciál ke změně, byť v čase posunuté. Říká se přece, že čím hůře, tím lépe. Někdy může být ono „hůře“ právě tím impulsem k vyburcování z letargie.

 Přeji všem správnou volbu.