Při zkoumání průměrného IQ ministerských úředníků se ukázalo, že se mohou pochlubit hodnotou 160. Jak se k tomuto lichotivému výsledku došlo? Metodika byla jednoduchá a zákon (nemluvíme samozřejmě o zákonech matematických) ji podle ministerstva připouští. U jednoho zkoumaného vzorku činilo IQ 70 a u druhého 90. Kompetence pracovníků ministerstva vnitra tím byla více než potvrzena a ministr může být s úrovní svých zaměstnanců zcela spokojen.
Ne, nebudu zde dále rozebírat správnost či nesprávnost metody ověřování podpisů na podporu prezidentských kandidátů. Nejsem matematik ani právník, chybí mi tedy odborná způsobilost. Ostatně pokusů o odbornou analýzu k této problematice bylo napsáno již dosti. Osobně se mi nejvíce líbilo zhodnocení této kauzy od kolegy blogera Daniela Prokopa. Vše má ale dvě strany mince a tak situace, která vyvolává u velké části populace středně těžké deprese, je pro moji nejmladší dceru oním pověstným světlem na konci tunelu. V současné době navštěvuje druhý stupeň gymnázia. S jejími studijními výsledky jsme sice spokojeni, protože v některých předmětech patří k nejlepším ve třídě, ale tuto radost nám kalí skutečnost, že u ní byla již před lety diagnostikována dyskalkulie. Přiznám se, že jsme si dělali ještě na začátku minulého týdne tak trochu starosti, v jakém povolání najde s takovým handicapem ta naše holka uplatnění. Zdá se ale, že se problém vyřešil a překvapilo by mě, kdyby ji na ministerstvu vnitra na odboru všeobecné správy nevzali všemi deseti.
Dost žertů, situace je spíše tragická. To, co mě v pravém slova smyslu děsí, je skutečnost, že podle slov ředitele příslušného odboru Václava Henycha je nyní již jen na rozhodnutí soudu, zda jimi zvolená metoda je správná. Zjednodušeně řečeno, je zde snaha přemístit problém z oblasti exaktní vědy do kompetence nejednoznačné a „gumové“ terminologie právníků. Připadá mi naprosto zvrácené, že se naše společnost dostala do stavu, kdy o správnosti matematického postupu, který se učí už někde na základce, má rozhodovat soud, tedy právníci. Nejedná se totiž o žádnou výjimku, neboť tento trend, přenášet rozhodnutí i v těch nejjednodušších a pro normálně myslícího občana i jednoznačných záležitostech na právníky, lze pozorovat již delší dobu. O čem to svědčí? Podle mého názoru především o hlubokém propadu morálních hodnot v povědomí zákonodárců, politiků, ale i poměrně značné části obyvatelstva. Množství zákonů, nařízení a nejrůznějších předpisů, které daná společnost generuje, svědčí o absenci hodnot, které kdyby byly přítomny, tak bychom teoreticky vystačili s pouhým biblickým desaterem, a to dokonce bez vysvětlivek a prováděcích předpisů. Samostatnou kapitolou a spíše gradujícím prvkem v této problematice jsou naprosto účelově psané a parlamentem různými více méně pofidérními způsoby protlačené zákony, které sledují už jen výlučně prospěch svých tvůrců. Tato spekulace se objevila i v případě zákona o prezidentské volbě. Zda byl tento zákon již od počátku naprosto cíleně stvořen jako paskvil, aby otevřel cestu ke všem možným stížnostem a tím zmařil, či alespoň výrazně ztížil a protáhl historicky první přímou volbu prezidenta, ukáže teprve budoucnost. Přiznám se, že bych se ale ani příliš nedivil. Na druhou stranu při „kompetentnosti“ našich zákonodárců, tak jak ji v minulosti již mnohokrát v případě jiných zákonů prokázali, nesmíme opominout i možnost, že za tím nestál žádný konkrétní úmysl, nýbrž pouze jejich neschopnost.
Nevím, na co bych vsadil, kdybych musel, protože i kombinace obou variant je svou pravděpodobností poměrně lákavá. Co říci pozitivního na závěr? Doufám, že čím hůře, tím lépe. Čím více si vládnoucí garnitura dovolí svými kroky z občanů dělat nesvéprávné idioty, tím spíše bude více a více lidem docházet, že se zde skutečně něco musí změnit. Současně bych chtěl vyjádřit naději, že tato změna nebude v představách lidí zářit rudě…