Scénář, ve kterém je Václav Klaus jedničkou na kandidátce ODS do Evropského parlamentu, mě skutečně příjemně překvapil. Pevně doufám, že to není novinářská kachna a jeden z největších kritiků Evropské unie (ne, mohu klidně říci největší, neboť on sám se téměř ve všech oborech lidské činnosti za nejvyšší autoritu považuje) tuto zprávu v následujících dnech osobně potvrdí. Se statečností a odhodláním sobě vlastním se rozhodl vydat přímo do jámy lvové, aby jako pátá kolona rozvrátil tuto prohnilou strukturu zevnitř. Při jeho neskrývané, ba až ostentativně na odiv stavěné averzi vůči všemu, co pochází z Bruselu, si totiž nedovedu představit žádnou jinou smysluplnou činnost, kterou by tam mohl vyvíjet. Pravda, plat europoslance také není k zahození, ale myslím, že u V.K. je prioritním zájmem spíše pocit vlastní velikosti a důležitosti než mrzký mamon.
Optimismus, který mě naplňuje při představě kandidatury bývalého prezidenta do Evropského parlamentu jako jedničky na kandidátce ODS, pramení z přesvědčení, že tento krok by zcela jistě odebral hezkých pár procent z již tak mizerných preferencí této strany. Je dokonce docela dobře možné, že by to byl onen pověstný polibek smrti, který by ji mohl dostat až k magické hranici 5 % potřebných ke vstupu do parlamentu. Václav Klaus se vyhlášením lednové amnestie totiž stal jakýmsi „lakmusovým papírkem“ pro všechny, kteří se v minulosti o dění na politické scéně mnoho nezajímali a frustrováni katastrofální úrovní velké většiny českých politiků házeli všechny do jednoho pytle. Po jeho amnestii, která zcela jistě vejde do našich novodobých dějin, vznikl ale v myslích mnoha občanů druhý, mnohem horší pytel. Je to pytel, do kterého patří všichni politici, kteří se proti této amnestii veřejně nevyslovili, nebo ještě hůře, dokonce ji hájí. Názorová polarizace voličů jde tak daleko, že dnes stačí jen se o V.K. v libovolné souvislosti pozitivně vyslovit a už se v pocitové rovině mnohého občana rozvazuje uzel na tomto druhém pytli.
Osobně nemám stále ještě vnitřně zpracováno, že si člověk těchto intelektuálních kvalit, kterými V.K. nesporně disponuje, nedokázal předem spočítat, k čemu právě takový rozsah amnestie zákonitě povede. Zřejmě užitek přece jen převážil nad zničením pověsti, které se z mně neznámých důvodů a natruc všem jeho kontroverzním výrokům a mediálně známým akcím na konci roku 2012 u nemalé skupiny obyvatel stále ještě těšil. Souvislosti, které by to osvětlily, je ale asi lepší neznat a snad raději ani nedomýšlet.
Ať to však s kandidaturou V.K. dopadne jakkoliv, jeden pozitivní efekt tato zpráva určitě přinesla již dnes.. ODS se díky působení svých neschopných a zkorumpovaných politiků disponujících nevalnou morální úrovní řítí přímo do záhuby. Ba co více, zdá se, že se v ní stále silněji prosazuje frakce, která je za tento stav zodpovědná. Všichni, kteří tuto kandidaturu vítají, či dokonce volají po návratu V.K. do lůna strany a vidí v něm možného zachránce upadajících preferencí, vsadili na špatného koně. Voliči si je budou pamatovat a je více než pravděpodobné, že se mnohým z nich při příštích volbách povede jako Ivanovi Langerovi v těch minulých. Znám jen málo lidí, kterým by v té souvislosti ukápla byť jediná slza lítosti.
Možná se ale krutě mýlím a bude to jinak. Český občan do příštích voleb vše úspěšně zapomene, a protože i ČSSD dělá maximum pro to, aby se vyrovnala své pravicové konkurenci v kurzu sázení na pochybné osoby a naopak zbavování se potenciálních obroditelů z vlastních řad, nebude nakonec zase koho volit. Šance se vyrovnají a frustrovaný občan to prostě někomu hodí, nebo zůstane brblající raději rovnou doma u svého pivka.