Odpůrci byli sice i v této době vystaveni teroru ze strany příslušníků StB, včetně bití a fyzického násilí, které mělo mnohdy za následek i smrt vyšetřovaného, ale v porovnání s padesátými lety to už byla „pohoda“.
Během svého života – a to především v době emigrace – jsem se často zamýšlel nad tím, jak je možné, že se tehdy v osmačtyřicátém lidé nechali tak snadno zmanipulovat komunisty. Samozřejmě, že jsem o tom mnoho přečetl, slyšel vyprávět od pamětníků i viděl v různých dobových filmech. To byla ale jen teorie, racionální analýzy nebo dokonce jen domněnky.
Zdá se, že není nad vlastní prožitek. Díky posledním týdnům, a to především těm dvěma mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby, jsem mnohé opravdu pochopil. Kampaň, tak jak ji vedl Miloš Zeman a jeho volební tým, kampaň plná lží, podlých útoků, dehonestace, arogance, hraní na nacionalistickou strunu a strašení jednoduchých občanů, slavila úspěch. To, co Miloš Zeman říkal, bylo přesně to, co chce a potřebuje určitá a bohužel ne malá část tohoto národa slyšet. Tyto věty a tvrzení jsou ve své účinnosti stejně spolehlivé, jako kouzelná zaklínadla v pohádkách, která s naprostou jistotou promění padoucha v nějaké odporné zvíře. Naprosto nerelevantní se pak jeví, zda to pravda je, či není. Poznání, jak velká část národa se nechá takto primitivně zmanipulovat, bylo pro mě velice poučné a v pochopení dějinných souvislostí i užitečné.
Miloše Zemana alias V.K. jako prezidenta přeji z celého srdce všem, kteří ho volili, a to bez ohledu na to, zda byli přesvědčeni, že představuje ono menší zlo, či zda ho volili podle motta „čím hůře, tím lépe“ v naději, že teprve tento marasmus vyburcuje občany konečně k aktivitě. Prvním jako „trest“ za jejich odhad, druhým za kousek naděje, kterou tento jejich důvod pro mě představuje.