http://www.libereckenovinky.cz/zpravy/z-regionu/krajskou-koalici-vysledek-hlasovani-neohrozuje/ nebo http://m.denik.cz/liberecky_denik/c/hlasujte-politici-si-pridali-hrozi-rozpad-koalice-20130227.html
Co mě však velice nemile zaskočilo, bylo levné a až v pravém slova smyslu bulvární uchopení této události médii. Titulky jako „Mafián versus úkladný střelec“ nebo tvrzení, že Korytář káže vodu a pije víno, bych skutečně čekal spíše na titulní straně deníku Blesk nebo Aha. Při vší úctě k panu Lubasovi myslím, že se svými titulky poněkud přestřelil. Jaké přirovnání bychom asi tak museli proporcionálně k přidání v řádech stokorun měsíčně (navíc pro všechny zastupitele bez ohledu na stranickou příslušnost) použít pro ty, kteří se osobně obohacovali v řádech mnoha desetitisíců měsíčně? V kontextu této události se myslím nedá hovořit ani o pití lehce zkvašeného moštu.
Škoda, že novináři zvolili tento přístup. Kauze by jistě prospělo více věcnosti namísto snahy o senzační titulky. Vyplývá mi z toho tak trochu závěr, že za stav společnosti, ve které žijeme, jsou do jisté míry zodpovědni i novináři, kteří např. právě v otázce odměn přinesou to nejhrubší zjednodušení tématu a pomáhají tak odstřelit politika, který se snaží postavit financování politické strany transparentně a bez černých fondů. Je nabíledni, že bez veřejných peněz se přitom neobejde.
Každému, kdo o této problematice něco ví, je jasné, že systém odměňování politiků na nižších stupních státní správy je naprosto záměrně špatně nastavený. Kdo má daleko do úst, má jen stěží čas a energii se starat ještě o něco jiného než o svoje živobytí. Odměny za práci zastupitele, ať již v komunální či krajské politice, jsou jednoduše směšné. Finančně zajímavé to začíná být až na celorepublikové úrovni, tedy pro poslance v parlamentu. Na této platformě již nehrozí velkým, tzv. renomovaným stranám žádná konkurence. Nová politická hnutí a iniciativy, které se většinou rekrutují z občanských iniciativ, se právě díky takto nastavenému způsobu financování jen stěží dostanou dál než do zastupitelstev obcí, kde také většinou dříve či později z nedostatku financí i skončí. A tak je to také v zájmu oněch velkých, stávajících, které si zcela jistě nepřejí existenci někoho, kdo by jim mohl začít vidět do karet. Je veřejným tajemstvím, jakým způsobem si opatřují peníze tyto zaběhlé strany ovládající finanční toky veřejných prostředků. Pro ně pak není žádným problémem v rámci jedné strany část peněz získaných v nejvyšších patrech, kde se odklánějí miliardové částky, předisponovat svým spolustraníkům i do těch nejnižších pater politiky.
Jan Korytář se pokusil začít tento stav měnit, byť jak výše uvedeno, v poněkud nevhodnou dobu a zřejmě i poněkud nešťastným způsobem. Je to člověk, který se v politice již nějakou dobu pohybuje, a je proto nasnadě, že si byl plně vědom, jakou munici tímto počinem svým protivníkům poskytuje. Považoval to však za natolik zásadní, že se to rozhodl udělat i s tímto vysokým rizikem. O to větší škoda je, že za to sklidil kritiku i od novinářů, kteří by na rozdíl od prostého a v podstatě neinformovaného občana měli mít větší povědomí o této problematice a především disponují bezpochyby schopností myslet v širších souvislostech.
Jak potvrdil sám hejtman Martin Půta, vládnoucí koalici tímto Jan Korytář určitě nerozložil. Všichni členové této koalice jsou si jistě vědomi jedinečné historické příležitosti dokázat občanům, že je možné spravovat věci veřejné podstatně lepším a slušnějším způsobem, než to předváděly v uplynulých letech místní ODS a ČSSD za tiché podpory komunistů. Zbývá jen doufat, že si je tohoto faktu vědom i starosta Canov, který se podle mého názoru zachoval na zastupitelstvu jako uličník a neřízená střela, když střílel nejen do šéfa koaličního partnera Korytáře, ale i do „svého“ náměstka Pietera. Dokážu si toto jednání vysvětlit pouze jeho silnou osobní averzí vůči Janu Korytářovi, nebo spíše ještě hůře, jeho snahou nahnat tímto populistickým způsobem levně politické body. Odpověď na otázku, kdo tuto koalici ve skutečnosti ohrožuje, není až tak složitá.