Výsledek však předčil i mé nejpesimističtější očekávání. Volební účast vyjádřená 18 % zajistila Čechům předposlední místo mezi všemi zeměmi EU a v historických tabulkách přímých voleb do Evropského parlamentu od roku 1979 to znamenalo zisk pomyslného bronzu. Stříbro a zlato patří Slovákům, kteří své historické prvenství z roku 2004 (16 %) dokázali letos nejen obhájit, ale podařilo se jim vytvořit i nový rekord, jehož překonání bude již zřejmě poměrně těžkým oříškem (13 %).
Český výsledek stačil v těchto posledních volbách „jen“ na stříbro a obsadili jsme druhý stupínek oněch pomyslných ostudných schůdků vítězů v ignoranci, čímž jsme znovu a nade vši pochybnost dokázali, že náš zájem v něčem se aktivně angažovat a vyjádřit tak svůj vlastní postoj končí u vrátek naší zahrádky či vstupních dveří panelákové kóje. Lhostejnost, pohodlnost a frustrace českého voliče (která však není zcela na místě) se projevila v plné nahotě.
Je známou skutečností, že voleb se vždy účastní spíše ti, kteří jsou s něčím nespokojeni a chtějí to pomocí svého hlasu změnit. Toto však neplatí pro tuto republiku. Jsem pevně přesvědčen, že naše druhé místo ve volební neúčasti není v žádném případě projevem souhlasu, avšak ani nesouhlasu. Je to jen a pouze jasným znamením naprostého nezájmu o dění mimo vlastní, osobní teritorium. Je příznačné, že proti Bruselu brojí stejnou měrou levá i pravá část politického spektra, a to přímo úměrně ke své vzdálenosti od pomyslného středu.
Trend nespokojenosti se tentokrát projevil výrazně právě ve Francii, kde zvítězila celkem suverénně strana Front National. Marine Le Pen, dcera zakladatele této radikální pravicové strany, který proslul svého času výroky zlehčující zvěrstva nacistů, se mohla těšit ze zisku 25 %, což byl téměř trojnásobek výsledku z roku 2009. Kdo jen trochu sleduje dění ve světě, nediví se. V mnoha francouzských městech hořely v posledních letech nejen auta, ale mnohde i celé ulice. Francouzští politici, stejně jako mnozí jiní kormidelníci zbylých států Unie, nebyli schopni nalézt řešení pro narůstající sociální napětí ve společnosti, které v tyto excesy vyústilo. Nepokoje a demonstrace, které se v nedávné minulosti odehrávaly u nás v několika nejkritičtějších lokalitách, byly v porovnání s těmito výtržnostmi odpoledním čajovým dýchánkem. Občané (a nejen) Francie mohou Česku jeho „problémy“ s romskou komunitou jen tiše závidět. Není proto divu, že francouzský volič dal přednost straně, která populisticky slibuje, že je schopna se s tímto problémem úspěšně vypořádat.
Podobně se tento problém projevil i v Německu, kde se nové pravicové hnutí AfD (Alternativa pro Německo) dostalo tzv. z nuly rovnou na 7 %. Zajímavé je též, že největší ztráty (8 %) utrpěla jinak vždy velice úspěšná bavorská CSU. Důvodem k této historicky největší ztrátě je podle německých politologů právě skutečnost, že CSU postavila celou svou kampaň na kritice Unie, aniž by však dokázala zároveň nabídnout alternativní řešení pro jimi částečně i oprávněně kritizované nedostatky. Naproti tomu voliči klasické levice SPD i pravice CDU ocenili svými hlasy stabilní a dobře čitelnou proevropskou politiku těchto dvou největších stran. Ať již volili občané těchto dvou největších států EU jakkoliv, svou vůli deklarovali jasnými 43,5 % či dokonce téměř 48 % volební účasti v případě Německa. Německo je největší přispěvatel do kasy EU a napadá mě v té souvislosti, že by to měli být vlastně hlavně občané této země, kteří by mohli volat po zrušení a rozpuštění Unie.
Není tomu tak. Česká republika mohla od svého vstupu do Unie čerpat prostředky ve výši jednoho bilionu korun. Jeden bilion je milion milionů… Pro případné dyskalkuliky uvedu následující příklad: Nasednete v Praze do auta a vyrazíte na dovolenou do Čechy oblíbené destinace Šibenik v Chorvatsku. Cíl je vzdálen cca 1000 km a vy zastavíte na každém metru trasy, otevřete dveře auta a seberete ze silnice 1 milion Kč. Po dosažení cíle budete majiteli 1 bilionu Kč.
Část prostředků z této těžko představitelné sumy se z důvodu neschopnosti a nekompetence příslušných úředníků nepodařilo čerpat vůbec, další část těchto peněz byla rozkradena, nebo v lepším případě neefektivně použita a jen relativně malý díl této obrovské částky byl použit smysluplně, například pro rozvoj dopravní infrastruktury.
Místo toho, aby se český volič zabýval otázkou, jak je něco takového vůbec možné a především proč za to nebyl nikdy nikdo potrestán, tíhne našinec argumentačně při řešení otázky, zda se této zemi členství vyplatí či ne, spíše k propagandistickým poplašným zprávám o bruselské byrokracii, která chce určovat zakřivení banánů a podobně. Dobrým tahem nepřátel Unie byl také boj o pojmenování „Pomazánkové máslo“. Osobně neshledávám jediný relevantní důvod, proč by se něco, co máslem není, mělo máslo jmenovat. O přínosu zákonů, nařízení a směrnic, které musely být implementovány do české legislativy a díky nimž to mají ony politicko-podnikatelské mafie při svých akcích přece jen trochu těžší, pak ani nemluvě.
Nadcházející komunální volby budou pro českého voliče dobrou příležitostí, aby nejen zvýšil již tradičně nevalnou volební účast, ale aby hlavně ještě před vlastním aktem vhození lístků do volební urny v den „D“ projevil dostatek osobní angažovanosti a kompetentně si zjistil, komu projeví svou důvěru. Odhlédneme-li od případné budoucí frustrace nad vlastní volbou, což je ryze individuální záležitost, jde především o zamezení vlivu komunistů, kteří volby berou jako stranický úkol, a v neposlední řadě je zde i velice reálné nebezpečí nárůstu vlivu krajně pravicových až extrémistických tendencí ve společnosti.
http://www.ergebnisse-wahlen2014.eu/de/election-results-2014.html