Tento vtip docela přesně vystihuje podstatu fenoménu, který začíná být pro mnoho zemí západní Evropy čím dál větším problémem. Je až na tu pointu krásnou analogií toho, co se v posledních desetiletích odehrálo a nyní začíná gradovat. Prostor, ve kterém žijí národy tzv. západní civilizace, představuje onen taxík, do kterého nastoupil radikální muslim. Tak i do těchto zemí začali proudit zhruba od poloviny minulého století ve zvýšené míře vyznavači jiných náboženství, z velké části i muslimové. Byli v drtivé většině případů vedeni snahou najít práci a zajistit tak obživu své rodině v zemi, odkud pocházejí a kde minimálně zpočátku také zbytek rodiny zůstal. V následujících letech přicházeli za těmito pracovními silami jejich rodiny, známí a známí těchto známých. V současné době tak žije například v Německu již třetí generace tzv. gastarbeiterů.
Prožil jsem značnou část svého života ve společnosti, která se s touto problematikou potýká. Mohu proto z vlastní zkušenosti říci, že převážně neúspěšně. Situace v Německu se vyvinula až do takového extrému, že například v mnoha bavorských školách, kde tradičně visel v učebnách krucifix jako symbol křesťanství, došlo ke snímání těchto křížů, aby to muslimské žáky, kterých neustále přibývá, nepobuřovalo… Jsou známy i případy zrušení předvánočních výzdob a oslav včetně mikulášské nadílky v některých předškolních zařízeních provozovaných státem právě na nátlak muslimských rodičů.
Použiji-li onu analogii s taxíkem, tak řidič – v našem případě politici – rádio trochu ztlumil, aby moderní hudba zákazníka tolik nepopuzovala. Učinil to v přesvědčení, že tento vstřícný krok bude oceněn odstoupením od požadavku úplného vypnutí rádia. Co se dělo dál, je myslím docela zřejmé. Po opakujících se výzvách muslima k vypnutí pobuřující hudby a opakovaných pokusech řidiče ztlumením rádia vyhovět nárokům spolucestujícího a řešit tak celý problém jsme v situaci, kdy bude řidič, který tu hudbu stejně už ani neslyší, ve jménu všemohoucího bez milosti vyhozen z vlastního taxíku, pokud nezmění přístup k věci.
Všem případným kritikům, kterým se bude toto srovnání jevit jako laciné a nevhodné zjednodušení složité problematiky, tímto sděluji, že jsem si tohoto faktu plně vědom. Je mi zcela jasné, jaký podíl má naše západní civilizace na rostoucí agresi obyvatel třetího světa. Nicméně to nemění nic na skutečnosti, že schopnost či spíše ochota těchto osob respektovat kulturu a zvyklosti země, do které přišli, je mizivá. O absenci minimální tolerance k religiózním otázkám jiného než jejich vlastního náboženství pak ani nemluvě.