Pomineme-li nejstarší řemeslo v dějinách lidstva, kde se za „lásku“ samozřejmě platí, což ovšem neměli tvůrci tohoto sloganu jistě na mysli, pak je skutečně pravdou, že za lásku se neplatí. Jiná věc je, zda se pro tento typ služby dá vůbec slovo láska použít. Pevně doufám, že by slovo láska v tomto kontextu vážně nepoužil ani autor výše uvedeného reklamního sloganu.
Myšlena může být tedy pouze láska v tom pravém významu, kdy člověk někoho miluje, v ideálním případě je jeho láska opětována. Řeč je zde o citu a peníze sem prioritně určitě nepatří. Někdo by mohl namítnout, že se mýlím, neboť o co jiného jde ve většině vztahů mezi staršími muži a podstatně mladšími partnerkami? (ach zapomněl jsem na sexy mozky…). V tom případě by ale výrok o neplacení za lásku opět neplatil.
Ne, nemám vůbec nic proti tvrzení, že se za lásku neplatí. Ba přímo naopak, hluboce s ním souhlasím a každou jinou variantu, kdy by člověk musel lásku k sobě odměňovat penězi, považuji za, mírně řečeno, ponižující.
O to větší problém mám ale s druhou polovinou tohoto sloganu. Poté, co jsme si alespoň zhruba vymezili, co pod tímto pojmem rozumíme, ukazuje se perverzita tohoto sloganu v plné síle. Je tedy podle lidí, kteří jsou zvyklí vše měřit silou peněz, ta opravdová láska, hluboký cit, troufám si říci ten nejsilnější cit, jakého je člověk schopen, jen běžnou věcí? Zřejmě ano. Kdo myslí jen v dimenzi hromadění peněz a majetku, pro toho je něco jako láska, něco co nejde finančně vyčíslit, určitě věcí běžnou a obyčejnou.
Kritizujeme často politiky a to především za jejich mafiánské metody právě v honbě za penězi. Neměli bychom ale zapomínat na bankéře. Politici, a to i ti nejzkorumpovanější, jsou totiž pouhými příštipkáři ve srovnání s těmi jež ovládají velký svět financí. Oni jsou ti, kdo stojí v pozadí a tahají takzvaně za provázky. Světovou ekonomiku ovládá z velké části poměrně malá skupina nadnárodních společností, většinou bank. Například 40 procent ekonomické hodnoty nadnárodních společností je skrz komplikovanou síť vlastnických kanálů kontrolováno skupinou 147 globálních korporací. Tři čtvrtiny z nich jsou banky.
Koho to v minulých letech ještě nenapadlo, mohl si dát ony známé dvě a dvě dohromady právě nyní v souvislosti s těžkou zadlužeností kdekoho, od stále rostoucího počtu občanů, až po celé státy. Nenasytnost bank a vůbec celého finančního světa generuje sociální nerovnosti a rozevírá ony pověstné nůžky. Pozorujeme-li neutuchající protesty nespokojených a frustrovaných lidí, které se odehrávají v mnoha zemích na celém světě, zdá se, že tyto nůžky již brzy dosáhnou maximálního úhlu rozevření, po němž se mohou již jen rozlomit. Jistě není náhodou, že právě v bankovnictví, které neprodukuje prakticky žádnou nadhodnotu, jsou příjmy bezkonkurenčně nejvyšší. Vezmeme-li průměrnou měsíční mzdu jako základ, tedy 100%, pak činí mzdy v bankovním a pojišťovacím sektoru krásných 230%. (Český statistický úřad, data pro 1.čtvrtletí 2011) Inteligentní čtenář si jistě dokáže představit jakými příjmy disponují manažeři bank, pojišťoven a všech institucí, které jen množí peníze, když průměrný plat v této branži je více než dvojnásobný v porovnání s celostátním průměrem a zároveň je známou skutečností, že i o této průměrné mzdě si dobré dvě třetiny zaměstnaných mohou nechat jen zdát. K problematice role bankovnictví ve společnosti doporučuji např. http://www.youtube.com/watch?v=dQ6hg1oNeGE&feature=related , případně na stránkách: http://www.volte2010.cz/data/dej-mi-svet.pdf český překlad tohoto animovaného dokumentu. Je to sice pojato s určitou nadsázkou a kritici vytýkají dílku především hrubé zjednodušení, ale myslím, že základní problematiku finančnictví, tak jak se do dneška vyvinulo, to znázorňuje poměrně výstižně.
Láska je tedy podle bankéřů tohoto peněžního ústavu běžná, obyčejná věc. Věc, kterou se nestydí srovnávat s úžasnou možností si otevřít právě v jejich bance svůj běžný účet, za který klient nebude muset platit zbytečné poplatky. Vlastně bych je měl pochválit a ne kritizovat, vždyť nám nabízejí, že nebudou již své klienty oškubávat tak bezostyšně pomocí nejrůznějších poplatků, jak se to dělo a stále ještě děje u jiných bank. Nějak mně ta pochvala ale nejde přes rty. Na druhou stranu možná zvítězí i u mě pragmatismus a přenesu se přes jejich typ myšlení a reklamy. Přesunu svůj bankovní účet buď k nim, nebo k jiné nízko poplatkové bance, protože pouze přes úbytek zákazníků se ty ostatní budou muset umravnit a začít nabízet svým zbylým klientům serioznější kondice pro své bankovní služby. Já ušetřím a ještě budu mít dobrý pocit, že již nejsem sponzorem toho co se mně tak nelíbí.
S výrokem, že láska, ten pro mě nejúžasnější a nejvznešenější cit, je běžná věc, se ale nesmířím nikdy.