Jsem přesvědčen, že se hluboce mýlí, pokud nemají ovšem tou figurkou na mysli prezidenta, který hájí zájmy mocných mafiánů v pozadí. Samozřejmě souhlasím s tím, že jeho pravomoci nemají valnou váhu. Oč je však jeho legislativní úloha menší a jeho pravomoci omezenější, o to důležitější je jeho role morálního vzoru. Pominu-li pro tuto chvíli jeho neméně důležitou úlohu oficiálního reprezentanta státu a tedy všech jeho občanů před celým světem, ovlivňuje a nemalou měrou i formuje svým postojem a svými názory pohled nás občanů tohoto státu na dění ve společnosti a především na to, jaké jednání ještě lze, či již nelze považovat za správné, přestože ho žádné zákony přímo nezakazují. Všichni víme, kam vede pohled na svět podle motta „co není výslovně zakázáno, je povoleno“.
Není jistě překvapivé, že gradování všech negativních jevů v naší společnosti jsme mohli zaznamenat právě za působení prezidenta, který vidí vše jen optikou ekonomie a vše ostatní považuje za nerelevantní a marginální, během prezidentství člověka, který nezaregistroval existenci korupce a jemuž jsou morálka, čestnost a smysl pro spravedlnost zcela cizími pojmy (což nejlépe dokázal právě nyní svou amnestií).
Právě vzhledem k omezeným pravomocem prezidenta nepotřebujeme na tomto postu ani ekonoma, ani právníka či jiného odborníka. Na to má každý svůj tým poradců. Slyšel jsem nedávno krásné vysvětlení, jak vzniklo v češtině slovo osobnost. Podle tohoto výkladu se jedná o osobu nosící ctnosti. A tak i naše společnost potřebuje takovou osobnost. Člověka, který jednoznačně ukáže, co je a co není dobré a správné. Ukáže to vlastním příkladem všem lidem, kteří touto rozpoznávací schopností ve formě své vnitřní kvality z různých důvodů nedisponují. Potřebujeme osobnost, která bude právě oněm spořádaným, poctivým a pracovitým lidem svým vystupováním a svými názory potvrzením, že právě tyto vlastnosti a ne ty opačné jsou ty správné, žádoucí a že se vyplatí je ctít a zosobňovat. V tomto vidím nejdůležitější úlohu prezidenta republiky a jsem přesvědčen, že to je zároveň i to, co naše společnost v současné době nejvíce potřebuje.
Kdo se s výše uvedeným ztotožňuje, může jen stěží hodit svůj hlas ve prospěch kandidáta s pochybnou prospěchářskou minulostí dlouholetého člena KSČ nebo kandidáta s minulostí spolutvůrce opoziční smlouvy a ještě pochybnější přítomností (financování kampaně a navázanost na podivné osoby a mocenské skupiny v pozadí), či umožnit svým hlasem stát se prezidentem kandidátovi, který přestože působí jinak celkem seriózním dojmem a lobuje za něho i mnoho známých osobností, se již pouhou přítomností v současné vládě jasně diskvalifikuje od těchto výše zmíněných principů a hodnot.
Že je mojí favoritkou Táňa Fischerová, protože zosobňuje ze všech kandidátů nejlépe ony zmíněné principy a hodnoty, jsem dal najevo již mnohokrát. Nikomu svůj názor ale nechci vnucovat a proto ať každý volí kandidáta svého srdce nebo rozumu (jak kdo). Buďme však ostražití, abychom se nemuseli jednou stydět za svoji nynější volbu, tak jako by se za volbu Václava Klause museli stydět ti poslanci a senátoři, kteří ho do funkce hlavy státu pomohli svým hlasem instalovat, pokud by ovšem vůbec nějakého studu byli schopni…