Když se tato možnost začala před časem v médiích přetřásat, byl jsem přesvědčen, že se jedná o novinářskou kachnu. Pak se ale začala tato možnost stávat reálnější a na základě prohlášení některých bývalému prezidentu blízkých osob nabývala konkrétnějších obrysů. Přiznám se, že jsem v duchu zajásal a řekl si, hle to je dobrá zpráva. Asi jsem nebyl sám se svým optimismem, neboť kandidatura V.K. by s vysokou pravděpodobností byla poslední ranou dnes již stejně na samém dně se nacházející ODS. Po tom všem co tato strana v posledních letech dokázala, je pro ni co možná největší volební debakl jedinou reálnou možností pro nutnou obrodu a případnou budoucí úspěšnou existenci.
Má naděje se však dnešním prohlášením V.K. rozplynula jako pára nad hrncem. Nutno sebekriticky přiznat, že mé očekávání posledních dnů bylo evidentně poměrně naivní. Pravděpodobnost, že by největší narcis České republiky zariskoval a šel ve jménu nějakých ideálů se svojí kůží na trh, byla vlastně mizivá. Asi si to nakonec přece jen lépe spočítal a oněch 3 – 4,5%, které by asi například Suverenita Jany Bobošíkové díky němu mohla získat, mu za tu blamáž nestálo.
Celá věc má přece jen alespoň jeden pozitivní dopad. Bývám jako velký kritik a odpůrce tohoto politika občas tázán, zda jsem schopen na něm vidět alespoň něco pozitivního.
Po jeho dnešním oznámení nekandidovat dokáži alespoň jedno pozitivum jmenovat.
Pragmatismus, dobrý a reálný odhad vlastních šancí zvítězil nad sebestředností a láskou k sobě samému. Zbytek zdravého rozumu zvítězil nad obřím egem bývalého prezidenta.
Nebo je to snad právě naopak a jeho ego mu našeptalo toto rozhodnutí vědouc, že by onu následnou „ostudu“ volebního debaklu neuneslo?